Tisk

Co je bibliodrama

Některé věci člověk nemůže pochopit, dokud je nezažije. Jednou z takových věcí je bibliodrama. Může o něm vyslechnout dvouhodinovou přednášku nebo si přečíst knihu, ale co to skutečně je, pozná teprve, když ho vyzkouší na vlastní kůži.

1. Pojem bibliodrama

Slovo bibliodrama pochází ze dvou řeckých termínů: bibli,on, které znamená kniha, spis, svitek, a drama, které znamená jednání, divadelní hra.1 Jako pojem se ovšem používá takřka výhradně pro práci s Biblí a ne jakoukoli knihou nebo textem, a není ani pouze dramatizací daného textu.

Poprvé je možné se s pojmem bibliodrama setkat u Zachariase, který v roce 1967 píše o bibliodramatu jako specifické metodě psychodramatu (termín bibliodrama de facto imituje termín psychodrama).2 Mimo psychodramatickou scénu existovali paralelně s ním ale i metody s jiným označení pro to, co se dnes souhrnně nazývá bibliodrama: biblická hra, dramatická biblická hra, biblické hraní rolí apod. Pojmem bibliodrama se tedy rozumí různé formy práce s Biblí (výjimečně i jinými náboženskými texty), které mají své specifické rysy.

2. Definice odborníků

Definovat bibliodrama je velmi obtížné. Každý bibliodramatik má svou vlastní definici, každý klade důraz na jiné prvky v bibliodramatické práci a jiné zase nechává stranou. Proto považuji za důležité v této práci představit různé snahy o definování toho, co bibliodrama je.3

Lexikon teologie a církve říká, že „bibliodrama je otevřený interakční proces mezi biblickým textem a skupinou, jehož podstatou je pokus o integraci výkladu Bible s osobní zkušeností. Cílem je, aby si účastníci skrze identifikaci s biblickými postavami a situacemi osvojili živoucí chápání Bible a učinili novou náboženskou zkušenost.“4

Pro Gerharda Marcela Martina je bibliodrama „otevřený program interakčního procesu mezi biblickým materiálem a – především pěti až dvaceti členy skupiny. Obsahem procesu je odhalení možných a historicky pravděpodobných zkušeností, vzpomínek a očekávání Bible…; při výměně (střetu) názoru a při projektivním a empatickém ponoření se do sebe nastává – často nepřímé a esteticky zprostředkované – setkání se sebou samým, které se může stát – společně s procesy ve skupině – druhým rovnocenným tématem.“5

Heidemarie Langer formuluje své chápání takto: „Skupina lidí se shromáždí okolo biblického textu, aby se jím zabývala, prožila ho: souhrou, při níž lidé vkročí do příběhu, dostanou se s ním do dialogu, vznikající dění prožijí všemi smysly. Procesy mezi lidmi a příběhem probíhají současně v několika rovinách a zpřítomňují minulost.“6

Kohllmann komentuje: „Bibliodrama bylo rozvinuto v metodu, která nechává prostor subjektivní religiozitě a současně podporuje schopnost solidarity, jež unese zatížení, schopnost důležitou pro mezilidskou komunikaci a veřejnou kulturu. Z toho vyplývá, že bibliodrama představuje jednu, v dnešní době krajně důležitou a sotva nahraditelnou, formu setkávání lidí s  biblickým nárokem odvážit se žít svůj život s Bohem. Neboť to vtáhne celého člověka s jeho malými (ale pro něho důležitými) všedními problémy do velkého dramatu lidských dějin jakožto dějin spásy.“7

Naurath a Pohl-Patalong ve své knize uvádějí: „Bibliodrama je hnutí, společenský fenomén, ale také hermeneutický počin, který zapojuje biblické texty do hry. Ani v jednom z  obou hledisek se hnutí bibliodramatu nedá obsáhle popsat v jedné knize a už vůbec ne sjednotit. Dá se pochopit (sledovat) pouze vzhledem k dynamice jemu vlastní, nejlépe je ho zažít a  reflektovat s lidmi, kteří toto hnutí vytvářejí a naplňují. Pohybovat se v bibliodramatu znamená tedy, nezůstávat sám u sebe, nýbrž zapojit se do vztahu: vklouznout do cizích rolí, ve hře ztělesnit neobvyklé životní styly a úhly pohledu, potkat toho či onoho a přitom se dovědět něco nového o sobě.“8

3. Definice účastníků

Názor na to, co bibliodrama vlastně je, si ale nevytvářejí pouze ti, kdo se bibliodramatem zabývají profesně, ale i každý z účastníků bibliodramatického workshopu. Dva lidé, kteří se zúčastní toho samého programu v té samé skupině mohou vidět bibliodrama diametrálně odlišně.9

Pro jednoho je bibliodrama diskuze jednotlivých zúčastněných nad texty, kdy každý svým názorem přispívá do rozboru textu. Druhý považuje bibliodrama za možnost alternativního odpočinku s lidmi, o kterých mnohdy nic neví a ani není cílem o nich něco vědět, ale přesto s nimi sdílí velmi intimní chvíle.

Pro ilustraci uvádím ještě definice dalších účastníků stejného semináře, jejichž odpovědi zachycují pro bibliodrama podstatné prvky:

  • Reflexe biblického textu, která rozvíjí představivost a vtahuje člověka do příběhu.
  • Práce s lidskou psychikou, která se za pomoci různých kreativních postupů snaží vyvolat AHA efekt ve vztahu k biblickému textu.
  • Podívání se a proniknutí biblického textu z různých hledisek, uchopení textu (ztvárnění) nejrůznějšími možnými způsoby (výtvarně, hudebně, pohybově, dramaticky, literárně)… a toto vše nechat na sebe působit, prožít, či se „jen“ nechat nově oslovit, nalézt v textu sama sebe….
  • Osobní reflexe vybraného biblického textu, prožívaná ve skupinové interakci s ostatními účastníky (semináře, ve kterém se bibliodrama odehrává). Skupinová práce je vedena a koordinována buď jedním člověkem, nebo i více lidmi z vedoucího týmu. Jednotliví zúčastnění i celá skupina se zabývají jak klíčovými slovy, nebo myšlenkami předloženého biblického textu, tak celou určenou biblickou perikopou. Důležitou součástí této činnosti je odpovídající uvolnění tělesné i psychické, schopnost vnímat sebe, text i ostatní, a případně ochota osobně svůj prožitek vyjádřit a sdílet s ostatními členy skupiny. Toto sdílení se uskutečňuje nejenom slovy, ale i mimikou, intenzitou hlasu, pohybem celého těla, zvuky, tichem a také způsobem výtvarným, hudebním, dramatickým, literárním atd. Cílem je lepší uvědomění si sebe sama, vnímání svého vztahu k Bohu a k ostatním lidem. Každý z nás je přínosem, jedinečnou osobou v mozaice stvoření.

 

4. Společná platforma

Jak bylo ukázáno na výše uvedených definicích, je pro každého bibliodrama primárně o něčem jiném. Jedna švýcarská bibliodramatička10 používá dokonce známý příběh o slepcích, kteří jsou přivedeni ke slonu, aby popsali, co vlastně slon je. Ten, který stojí u nohy, tvrdí, že je to sloup. Druhý, který ohmatává bok, říká, že slon je jako zeď. Pro třetího, kterého postavili k chobotu, je slon podobný hadovi. A čtvrtý sahá na uši a prohlašuje, že slon je vlastně velký vějíř. Bibliodrama prostě není jednoduše popsatelné a od nikoho plně uchopitelné.

Existuje ale platforma, se kterou mohou všichni, kdo jsou nějakým způsobem zainteresováni na bibliodramatu, souhlasit? Je možné se dobrat shody, co bibliodrama vlastně je? Snad by jako taková mohla sloužit definice z Evropské charty bibliodramatu,11 která vznikla jako výstup dvouletého společného projektu evropských bibliodramatiků. Píše se v ní:

„Bibliodrama žije jako experiment. Biblické texty a témata vstupují v kontextu současné církevně-společenské situace do vztahu se zkušenostmi a životní historií účastníků. Dochází k živému setkání mezi jednotlivcem, skupinou jako celkem a textem.“

V bibliodramatu jde tedy vždy o tři aspekty: biblický text, skupinovou dynamiku (vztahy ve skupině) a osobní zkušenost jednotlivce (životní zkušenost).12

  • Při bibliodramatu se vždy pracuje s nějakým biblickým textem (i když různé školy kladou na text rozdílný důraz), aktualizuje biblické výpovědi do dimenze tady a teď. Biblický text totiž není jen o lidech, kteří žili kdysi kdesi, ale je o každém člověku, uchovává v sobě všeobecnou lidskou zkušenost, a jeho prožitím mu člověk může lépe porozumět.
  • Bibliodrama je skupinová práce, odehrává se ve skupině a skupinová dynamika a skupinové procesy v něm hrají podstatnou roli.
  • Bibliodramatická práce se opírá o celého člověka s jeho minulostí, současností i budoucností, s jeho tělem i duší, s jeho emocemi i intelektem.

 

5. Definice autorky

Bibliodrama je jedna z interaktivních, kreativních metod práce s biblickým textem, jež využívá postupů zážitkové pedagogiky, expresivních terapií, skupinové práce a biblické exegese. Jejím hlavním cílem je osobní setkání člověka s biblickým poselstvím, a to na rovině zkušenosti. Nejde tedy primárně o poznání racionální, nýbrž existenciální, o konfrontaci osobních zkušeností jednotlivce se zkušenostmi ostatních členů skupiny a s hodnotami uloženými v biblickém textu. Jde nejen o to příběh slyšet nebo vyložit, ale hlavně prožít, vstoupit do něj, nechat se vtáhnout do středu dění.

6. Negativní definice

Pro doplnění bibliodramatických definic je potřeba také vymezit, co bibliodrama není.

Bibliodrama není nikdy chápáno jako psychoterapie. I tam, kde jsou silné terapeutické aspekty, jako například v proudech používajících bibliodrama jako nástroj duchovní péče, je vždy zároveň akcentována i duchovní složka člověka, jeho vztah k Bohu a posvátnu, k něčemu, co ho přesahuje. Cílem bibliodramatu není psychoterapie, nýbrž setkání člověka skrze biblický text s Bohem, jeho sdělením pro člověka – to může mít následně silný vliv na změnu postoje k nejrůznějším oblastem života od duchovní dimenze po psychickou a sociální. Biblický text tu není čistě v instrumentální funkci, protože primárním cílem nejsou „řízené“ změny postojů, nýbrž setkání. Důsledky musí člověk realizovat sám, resp. na daných poznatcích musí dále pracovat, pokud je chce ve svém životě opravdu využít.

Na druhou stranu není ale bibliodrama ani bez dalšího objektivní exegetickou metodou. Přestože se při něm s výkladem biblického textu pracuje (více v přípravné fázi, než následném provedení programu), důraz je kladen na osobní prožití, vstoupení do textu. Tak se může stát, že jednotlivého účastníka osloví v textu podružný detail, případně informace, která v textu vůbec není obsažena a vzešla ze skupinové dynamiky nebo jeho vlastní životní zkušenosti. Je žádoucí, aby se biblický text a tato zkušenost spojily, ale nesmí to být chápáno jako jediný možný a  správný výklad dané biblické pasáže.

Zároveň, i když je častou součástí bibliodramatického semináře dramatická realizace, bibliodrama není divadlo pro publikum. Primárním cílem není připravit, nazkoušet a zrealizovat některý z biblických příběhů, nýbrž do tohoto příběhu jako člověk vstoupit, setkat se s ním.

7. Tři přirovnání na závěr

Při pokračující snaze bibliodrama co nejlépe představit se vedoucí a teoretikové bibliodramatu uchylují k různým přirovnání. Obrazná přirovnání leckdy představí bibliodrama lépe než definice.

7.1 Bibliodrama jako místo pobývání s textem: „Textraum“
Pojetí, které pochází od Else Natalie Warnsové říká, že bibliodrama je vlastně setkání s ostatními lidmi, se skupinou i se sebou samým, které se ovšem neděje ve vzduchoprázdnu, ale v „prostoru textu“ (Textraum). Toto místo není jen abstraktní, jak by se mohlo zdát. Německé slovo Raum znamená kromě prostoru obecně i prostor velmi konkrétně vymezený, např. pokoj nebo místnost.

A biblický text je opravdu jako místnost, do které člověk vstupuje, je v ní nábytek, obrazy na zdech, na zemi koberec... Tato místnost13 má zcela jedinečnou vůni, ozývají se v ní různé zvuky, nabízí se tu zvláštní jídlo a pití, naskýtají se naprosto konkrétní výhledy z oken. Vevnitř i venku se pohybují nejrůznější lidé. Vedou do ní konkrétní dveře, široké, vysoké, tajné, kterými může člověk vstoupit. Je to prostor, který je do určité míry vyplněn, ale také je částečně prázdný. Jinak by jím člověk nemohl projít, setkat se s druhými, vyhlédnout z okna. A je to prostor, který má své hranice.

Bibliodrama potom je jako zajít na večírek do tohoto pokoje. Přivedete si kamarády, potkáte nové lidi, něco nového se dozvíte, o sobě, o nich, o Bohu, a to všechno se děje v prostoru biblického textu, ve všudypřítomném vlivu prostředí. Pro Warnsovou je bibliodrama „prostor, kde přebývá bouřlivé drama Boha a člověka.“14

7.2 Bibliodrama jako živé podobenství
Ježíš často mluvil v podobenstvích. Co to ale vůbec je podobenství, a proč ho Ježíš (a před ním v náznacích i Starý zákon) používal? A jakou souvislost lze najít mezi podobenstvím a bibliodramatem?

Podobenství je fiktivní vyprávění, jež se děje ve dvou krocích. V prvním kroku se posluchači předkládá hypotetický případ, k němuž se má na základě vnitřní logiky zaujmout stanovisko. Když zazní požadovaná odpověď, nastupuje druhý krok: toto hodnocení se na základě analogické struktury přenáší na jinou skutečnost, o níž dosud nebyla řeč, k níž však vypravěč od začátku směřoval a kvůli níž vyprávěl podobenství.15

Tento dvoufázový postup je zřetelně vidět například v příběhu o Ježíši v domě farizeje Šimona:

1. fáze (Lk 7,36–43)

Jeden z farizeů pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a posadil se ke stolu. V tom městě byla žena hříšnice. Jakmile se dověděla, že Ježíš je u stolu v domě farizeově, přišla s alabastrovou nádobkou vzácného oleje, s pláčem přistoupila zezadu k jeho nohám, začala mu je smáčet slzami a otírat svými vlasy, líbala je a mazala vzácným olejem. Když to spatřil farizeus, který ho pozval, řekl si v duchu: „Kdyby to byl prorok, musel by poznat, co to je za ženu, která se ho dotýká, že je to hříšnice.“

„Šimone, chci ti něco povědět.“ On řekl: „Pověz, Mistře!“ „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím splatit dluh, odpustil oběma. Který z nich ho bude mít raději?“

Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému odpustil víc.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil!“

2. fáze (Lk 7, 44–47)

Pak se obrátil k ženě a řekl Šimonovi: „Pohleď na tu ženu! Vešel jsem do tvého domu, ale vodu na nohy jsi mi nepodal, ona však skropila mé nohy slzami a otřela je svými vlasy. Nepolíbil jsi mne, ale ona od té chvíle, co jsem vešel, nepřestala líbat mé nohy. Nepomazal jsi mou hlavu olejem, ona však vzácným olejem pomazala mé nohy. Proto ti pravím: Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože projevila velikou lásku. Komu se málo odpouští, málo miluje.“ Řekl jí: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ Ti, kteří s ním byli u stolu, si začali říkat: „Kdo to jen je, že  dokonce odpouští hříchy?“ A řekl ženě: „Tvá víra tě zachránila, jdi v pokoji!“

Proč je třeba postupovat takto? Proč se nejprve učiní odklon k fiktivnímu příběhu, z něhož se pak znovu musí vrátit k realitě? Zcela zřejmě proto, že se tím dosáhne něčeho, čeho by se jinak nedosáhlo: posluchač je takto svobodný sám vyslovit „soud“ a potom jej může aplikovat na svoji situaci, což by asi jinak nedokázal.“16

Přestože se tento citát ve svém původním zasazení týká pouze podobenství, definuje zároveň, aniž by to bylo jeho záměrem, vztah podobenství a bibliodramatu. Bibliodrama je jako živé podobenství. V bibliodramatu se otevírá vlastní životní zkušenost každého jednotlivce i skupiny jako celku, hledají se odpovědi na existenciální otázky, vztah k Bohu, obraz Boha, který si člověk vytváří. Otevření svého života, své životní historie, sebe sama, ve svobodě – to je první krok.

Druhý krok pak znamená tak, jak člověk je, vstoupit do biblického textu, podívat se na biblický text očima své opravdové, bezprostřední životní zkušenosti, a na svou životní zkušenost očima biblického textu.

Když za Davidem přijde prorok Nátan a vypráví mu příběh o boháči, který, ač měl sám velké stádo ovcí, když k němu přišla návštěva, raději zabil a upekl ovci svého souseda, než aby sáhnul do vlastního, David se spravedlivě rozhořčí a ve svém velkém hněvu onoho boháče odsoudí. A tehdy mu prorok Nátan říká: Ty jsi to. Takový účinek měla podobenství, která vymýšlel Ježíš pro své posluchače. Takový účinek má nebo by alespoň mělo mít bibliodrama. Takový účinek by měla mít Bible.

7.3 Bibliodrama jako midraš
Slovem midraš je označován židovský výklad Tóry. Označuje jak knihy midraše, které byly sepsány a prošly procesem kanonizace, tak také každý další výklad, další aktualizaci biblické zvěsti.17 Podle rabínské tradice je totiž Bible psaná černým ohněm na bílém ohni. Černý oheň jsou „slova na stránce, černý inkoust, písmena, která všichni můžeme vidět a číst. Ačkoli je psané slovo nespolehlivé a mnohovýznamové, je dané. Je zafixované v kanonickém textu. Může být analyzováno, vyhledáno ve slovnících, pochopeno v kontextu, ale nemůže být změněno.“18

Bílý oheň je na druhou stranu to, co nazýváme čtením mezi řádky. Bílý oheň vyplňuje prostor mezi jednotlivými slovy a písmeny. Bílý oheň je všechno to, co je v příběhu skryté, neviděné, nevyslovené, a navzdory tomu nebo právě proto přitažlivé. „Aby nám biblické vyprávění dávalo smysl, musíme číst hlouběji. Je ponecháno na nás samotných, abychom pochopili věci jako motivace nebo pocity postav, nebo způsob, jakým nahlíží na sebe nebo na druhé.“19 „Bílý prostor reprezentuje nekonečný potenciál pro nové interpretace. Bibliodrama se nachází v otevřeném prostoru textu, pro který je černý oheň, černá písmena, hranicemi.“20

Ne nadarmo charakterizuje Peter Pitzele svůj způsob práce s Biblí, resp. bibliodrama jako hru s bílým ohněm. V bibliodramatu na sebe midraš jako proces interpretace „bere podobu poezie nebo divadelní hry, tance nebo písně, inspirované na slovo skoupým biblickým stylem, jeho mezery ve vyprávění. Bílý oheň rozněcuje. Probleskuje na mnoha místech. A jedním z  těch míst je bibliodrama.“21

 

19.6.2010 Zuzana Pelechová

__________
1 PRACH Václav: Řecko-český slovník, Praha: Scriptum 1993.
2 STÜHLMEYER Thomas: Veränderungen des Textverständnisses durch Bibliodrama. Eine empirische Studie zu Mk 4, 35–41, Padeborn-München-Wien-Zürich: Ferdinand Schöningh, 2004, str. 21.
3 Přehled různých pokusů o definování bibliodramatu přinášejí ve svých diplomových pracech také Libor BUČEK a Hana  GAŠPAŘÍKOVÁ.
4 FRIELINGSDORF Karl: Bibliodrama. In: Lexikon für Theologie und Kirche, Freiburg, 3. Auflage, 1994. str. 415, citováno podle Pauler, str. 13.
5 MARTIN, G.: Bibliodrama. In: Fahlbusch, E. u.a., Evangelisches Kirchenlexikon, Göttingen, 3. Auflage,1986, str. 487, citováno podle Pauler, str. 12.
6 PAULER Norbert: Bibliodrama. Glauben erfahren mit Hand, Kopf und Herz, Stuttgart: Verlag Katholisches Bibelwerk, 1996, str. 45.
7 KOLLMANN R., in: Katechetische Blätter 7–8/94, S. 512, citováno podle Pauler, str. 47.
8 NAURATH Elisabeth, POHL-PATALONG Uta: Bibliodrama. Theorie-Praxis-Reflexion, Stuttgart: Kohlhammer, 2002, str. 9.
9 Z reflexí účastníků bibliodramatického semináře na KTF UK realizovaném v letech 2006–2008.
10 KOCH Cäcilia, Výroční zpráva švýcarské bibliodramatické společnosti IGB 2006.
11 http://www.bibliodrama-gesellschaft.de/html/grundsatzdokument.html.
12 Těmto třem klíčovým prvkům se věnuje kapitola Tři pilíře bibliodramatu.
13 A není to specifické místo jen v prostoru, ale i v čase. Účastníci do něj vstupují v konkrétní okamžik, určitou dobu v něm pobývají, a jakkoli si vzpomínku na něj mohou nést s sebou, také z něj odchází, opouštějí ho.
14 WARNS Fellner, str. 19–21.
15 Upraveno podle BROŽ: Podobenství v Novém zákoně, Materiál pro studijní účely posluchačů KTF UK, nepublikováno.
16 BROŽ, Podobentsví.
17 Midraš znamená jednak bádání, studium, je to tedy metoda hledání smyslu textu Písma, současně je to však označení způsobu výkladu právních částí biblického textu nebo výuky jeho příběhů (tedy kázání, výklad svatých písem pomocí podobenství a příběhů) a za třetí výraz označuje typ literatury, obsahující sbírku těchto výkladů nebo kázání, srov. VYMĚTAL Mikuláš: Literární analýza midraše Exodus Raba 1,34–3,17,5, in: Výklady a vykladači. Studie k biblické hermeneutice. Studie a texty Evangelické teologické fakulty, Jihlava: Mlýn, 2005, 33–71, str. 34–35.
18 PITZELE Peter: A Call to the Future, http://www.bibliodrama.com/bibpurpose.htm, (15.2.2008).
19 PITZELE, A call.
20 PITZELE Peter A.: Scripture Window. Toward a Practise of Bibliodrama, Los Angeles: Torah Aura Production, 1998, 23–24.
21 PITZELE, A call.

 
Design by Next Level Design / Script by Joomla!